naházěti sě, -ěju, -ie ipf. (pf. nahoditi sě)
1. přiházet se, naskýtat se, vyskytovat se (náhodně); že… stávat se, bývat: že často se to nahazye, že chtiec [čarodějníci] k milosti učiniti člověka, učinie bláznem, otráviec jej ŠtítKlem 7b; a tak nahazye se ještě i dnes, že múdré panie po nesnadných mužích tak ostávají [tj. vdovami] ŠtítKlem 48b; neb ač bude života dobrého mnohý [kněz], ale bude neumělý, hlúpý, a bude li již umělý, ale bude zpurný; i málo se to dvé nahazie spolu RokLukA 205b; a když se nahazye umřieti pro Krista, a ty se lekáš, rozpakuješ RokLukA 254a
2. komu naskytovat se, nabízet se, dávat se k dispozici: byť dnes pán Ježíš řekl: Proč mi nevěříte? Řekli bychom: Neb se nám lepší nahazy ChelčPost 100a; poněvadž mi se takový milovník nahazy, jako jest pan Thym HynRozpr 196a köme mir…ze handen; nebť mi se pacholci dobří s dobrú zbrojí a známí naházejí ArchČ 7,362 (1468)